Legionella je původcem takzvané legionářské nemoci. Nejznámější z tohoto rodu je Legionella pneumophila. Množí se v teplé vodě a postihuje především dýchací cesty. Četnost onemocnění vyvolané touto bakterií rok do roku narůstá. Proto je nutné přijmout taková opatření, aby nedocházelo k jejímu množení a riziku nákazy.
Kde se vzala legionella
Onemocnění bylo poprvé popsáno u členů Americké legie, kteří se sešli v jednom z hotelů ve Filadelfii. Legionella ráda osídluje vodovodní potrubí a ventilační systémy. Odtud se legionáři také infikovali.
Riziko nákazy představují nemocnice, školy, hotely, wellness centra a mnohé další. Všude tam, kde je vlhko a teplo se legionella ráda množí. V přírodě osídluje potoky a rybníčky, ale málokdy se dokáže pomnožit do takové koncentrace, aby byla zdrojem infekce člověka. Legionella se tak jednoduše adaptovala na systémy vyrobené lidmi.
Příznaky onemocnění
Do dýchacích cest postiženého se legionella dostane s drobnými kapičkami aerosolu. Bakterie vyvolává akutní horečnaté onemocnění s bolestmi hlavy a kašlem. Příznaky se podobají zápalu plic. Onemocnění představuje riziko zejména pro osoby se sníženou imunitou a kuřáky. Inkubační doba je 2 až 10 dní a onemocnění se léčí antibiotiky. Mírnější forma komplikací se nazývá Pontiacká horečka. Její příznaky se podobají chřipce.
Eliminace legionelly
Na legionellu se vyplatí myslet už při navrhování ventilačních okruhů a rozvodů vody. Ty by měly mít co nejméně slepých odboček, kde voda stagnuje a nedochází k cirkulaci. I malé množství stagnující vody se může stát hnízdištěm mikroorganismů.
Legionella má navíc schopnost tvorby souvislých útvarů – biofilmů. V biofilmu je chráněná proti účinkům většiny dezinfekčních látek a nerušeně se dál rozmnožuje.
Legionellu lze odstranit chemickými nebo tepelnými metodami. Na odběrných místech by se teplota užitkové vody měla pohybovat nad 55 °C. Možností je také tepelná dezinfekce, kdy se voda zahřeje naráz na 70 až 80 °C. Systém nesmí obsahovat nerovnosti v tepelné izolaci. Izolace by neměla být vlhká nebo opotřebovaná. Potrubí by se mělo také pravidelně dezinfikovat.
Oblíbeným řešením je pro svoji efektivitu chlordioxid. Tak se říká chemikálii (oxid chloričitý), kterou vyrábí tzv. generátory chlordioxidu a dávkují ji přímo v místě spotřeby do vody. Hlavní výhoda chlordioxidu např. oproti chlóru je, že proniká i do biofilmů a je tak účinnější než ostatní látky.
