Na rok 2020 se už navždy bude vzpomínat jako na rok, který poznamenala pandemie koronavirus.
No vedle ní bychom neměli zapomínat ani na další důležité věc, tedy na lidi, kteří nám pomáhali překonat toto náročné období s co nejmenšími ztrátami a problémy. Zdravotní personál počínaje lékaři, konče uklízečkami v nemocnicích se zasloužil za to, abychom dokázali s touto nemocí svádět alespoň v rámci možností vyrovnaný boj.
Hrdinové z první linie
Během jara nás šokovaly zprávy z nemocnic o tom, v jakých náročných podmínkách pracuje zdravotní personál. Nejtěžší to prožívali zejména Italové, kteří už nedokázali přijmout všechny lidi, kteří potřebovali pomoc a museli se ve stylu vojenské medicíny rozhodovat o tom, komu ještě dokáží pomoci a koho nechají zemřít.
Situace je už špatná i u nás, jako dříve jen někde, kde jsme se na to dívali. Na snímku se sestra stará o nemocného pacienta, Milán
Celé hodiny chodili oblečeni ve skafandrech, ve kterých se jim těžko dýchalo, cítili se v nich jako v sauně a z hygienických důvodů nemohli chodit často ani na toaletu, protože by si automaticky museli vyměňovat celý oblek. Internet zaplňovali fotografie fyzicky i psychicky zničených zdravotníků, kteří museli denně bojovat v první linii.
Od devastující jara už prošlo mnoho měsíců a lidé jakoby zapomněli na to, kolik tragických osudů s sebou přinesl koronavirus v tomto období. Opět vše zlehčuje a namísto díků pro ty, kteří pro nás tolik obětují a pracují tak mnoho přesčasů, jim komplikujeme život naší nezodpovědností.
Zacházeli za hranice svých sil
I když byla na Slovensku první vlna podstatně mírnější než v jiných zemích, mnozí zdravotníci upozorňovali na to, že jsou na konci se silami. Všechno to bylo způsobeno vysokým počtem infikovaných kolegů, jejichž museli nahradit ti zdraví.
Mnozí z nich se nacházely v povinné karanténě a kdekoli na světě tak najednou pociťovali velký deficit lékařů, sester, sanitáře, ale i ostatního personálu. Co však bylo nejhorší, to bylo vypořádat se s tím množstvím pacientů ve špatném zdravotním stavu, kterým už nedokázali pomoci.
Bez nároku na delší volno museli pod takovým tlakem pracovat dál, aby pomohli těm, jejichž koronavirus tak velmi potrápil.
Riskovali své zdraví a životy
Pochopitelně nejtěžší byly první měsíce, kdy ještě nikde ve světě nebyli připraveni na boj s novým virem. Tehdy neměli zdravotníci ani dostatek ochranných prostředků, kterými by se mohly dostatečně chránit. Sice přicházely do kontaktu s těmi nejtěžšími případy, ale často je chránilo pouze roušku či respirátor.
Naštěstí se v tomto směru situace výrazně zlepšila, ale přesto patří zdravotníci mezi nejrizikovější povolání. Do nemocnic a ordinací totiž často přicházejí infikovaní pacienti, aniž o tom informovali i personál. Kvůli tomu vystavují do velkého rizika nejen své zdraví, ale i životy. Ale jinak to nejde, péči vyžadují i jiní pacienti.
Těžké na tom však je a není to žádným tajemstvím, že na Slovensku máme velmi vysoký průměrný věk zdravotníků a právě ti patří do rizikové skupiny. Přesto oddaně pracují a pomáhají zmírnit dopad pandemie na pacienty.
Specifickou událostí u nás bylo celoplošné testování, do kterého se aktivně zapojily nejen zdravotníci ze Slovenska. Památný je příklad slovenského lékaře pracujícího v Praze, který hned po službě přišel pomoci kolegům v Bratislavě, celé dva dny s nimi testoval a pak se po návratu do Čech opět hlásil do služby v nemocnici.
Stíhaly nás rozveselit
No vedle všech povinnostech si zdravotníci uvědomovali, co je pro nás v této době nejdůležitější. I když oni sami byli v těžké situaci, často si našli příležitost, aby nás alespoň trochu rozveselili. Velmi dobře si totiž uvědomují, že dobrý psychický stav je jedním z klíčů k úspěšné léčbě.
