Máte pocit, že nejste dostatečně ocenění a okolí si nevšímá, co všechno pro ně děláte? Navíc nikdy nejsou ochotni vám laskavost oplatit. Možná vás berou jako samozřejmost – jak to poznáte?
Někteří lidé jsou laskaví až příliš, obětovali by se pro okolí a často dělají věci navíc. Problém je, že pokud si druzí všimnou váš obětavý rys, začnou se na jeho přítomnost spoléhat – začnou brát jako samozřejmou věc, že jste tu vždy pro ně, vždy pomůžete a přiskočil.
Lidé si na to zvyknou, a vy se tak dostáváte do bludného kruhu – ačkoli vás berou jako samozřejmost, vy jste stále laskaví a jejich požadavkům vyhovíte, čímž ještě více posílíte rys okolí obracet se na vás a očekávat pomoc.
Berou mě lidé jako samozřejmost?
Znám osobu, která vyhoví každému. Ačkoliv má dovolenou, nedokáže lidi odmítnout, pokud o něco prosí. Neumí říct ne, postavit sama sebe na první místo – a tak se stává, že i přes vánoční svátky pracuje ačkoli má rodinu.
Bývá unavená, frustrovaná ale hněv drží v sobě. Cítí se nedoceněná ale vyhovět lidem je přednější. I toto je jeden z důvodů, proč nás lidé mohou brát jako samozřejmost a neváží si nás dostatečně. Jak jsou další projevy?
- Dáváte více než dostáváte
Ve vztazích nebo v přátelstvích cítíte, že dáváte ze sebe více než dostáváte. Bere vám to energii a čas, vysává vás to ale nenabíjí. Na to, kolik investujete, vrací se vám pramálo. Váš vklad vysoce předčí zisk. Přítel či kamarádka vám nedodávají pocit, že jste výjimeční, ba naopak; cítíte se v jejich přítomnosti jako obyčejná, podprůměrná osoba, která je nahraditelná.
Cítíte, jako byste jim své kvality museli stále připomínat. Marně hledáte jejich respekt nebo rovnocenný vztah, není tam – vy však ve vztahu zůstáváte, protože je pro vás lepší než nic. Nevážíte si sebe dostatečně na to, abyste zamezili neharmonické vztahy – raději budete trpět a budete nespokojeni, než byste byli sami.
- Máte dojem, že druzí nevidí vaše kvality
Osoby, které druzí berou jako samozřejmost, mají pocit nedocenění. Oni sami obětují mnoho, dělají kompromisy, odpouštějí … ale opačně to nefunguje. Pro druhých by se rozdali, udělali první poslední, a bohužel, stejné chování očekávají i od druhých.
No reciprocita ne vždy funguje, a proto tito lidé zůstávají nedocenění a převálcovaní jinými kolegy, kteří mají „tah na branku“. Z jejich znalostí a šikovnosti profitují zejména druzí, a proto končí naprázdno – co se emočního i materiálního světa týká.
- Vaše cíle, přání a potřeby nejsou pro druhé důležité, často jsou ignorovány
Řekněme si upřímně – pokud vás okolí bere jako samozřejmost, znamená to, že k sobě máte stejný vztah. Sice cítíte, že si zasloužíte víc, vaše chování tomu neodpovídá. Udržujete okolí v domnění, že jejich chování vůči vám je zcela v pořádku a proto ho ani nemají důvod měnit.
Navíc jste se (pravděpodobně) jako dítě naučili spojovat si lásku rodiče s vyhověním – více jste se museli zaměřit na jeho přání než na své vlastní. Tento přístup jste si odnesli i do mezilidských vztahů.
I v dospělosti odsouvá své potřeby a podřizujete jejich potřebám okolí, protože jste přesvědčeni, že si tím zajistíte náklonnost a přátelství. Pro přátel jste ti poslední, neupřednostňují vás, protože „vy to přece pochopíte, nerozlobil se.“
- Každý automaticky očekává, že mu vyhovíte / pomůžete
Častokrát se na vás okolí obrací s prosbou o pomoc. Vám je nepříjemné odmítnout, cítíte úzkost a vinu, proto vyhovíte. Lidé si však zvyknou na vaše Ano a obracejí se na vás častěji a častěji. Raději lžete nebo nezvednete telefon, než abyste museli říct to děsivé slovíčko Ne.
Máte potřebu v očích druhých zůstat tím dobrým a laskavým člověkem. A to je právě ten problém – pokud vy sami nepostavíte sebe na první místo a nerespektujete své potřeby, proč by to měli dělat druzí? Proto každý očekává, že pomůžete, vyhovíte a jsou nesmírně překvapeni až uraženi, pokud odmítnete. Vy cítíte vinu, chcete to napravit, proto pomáháte ještě více – a kruh se točí.
Okolí mě bere jako samozřejmost – proč?
Jak bylo naznačeno v předchozích bodech, chování okolí odráží vaši osobnost. Pokud jste pro ně samozřejmost, pravděpodobně takový vztah máte ik sobě. Pokud nejste ta nejpodstatnější osobnost ve svém životě, ani pro druhé nebudete hodni úcty.
Osoby, které okolí bere jako samozřejmost, nevědí říct ne. Se vším souhlasí, všem vyhoví ve snaze být oblíbení, milovaní, ocenění – stojí za tím nedostatek sebeúcty. Tito lidé se naučili, že budou mít přátel a budou oblíbení pouze tehdy, když své potřeby podřídí přáním okolí.
Druzí jejich „prohlédli“, vědí, že nikdy neodmítnou a proto je mohou požádat o cokoli. Pokud patříte mezi osoby, které okolí bere jako samozřejmost, pravděpodobně lžete sami sebe
